Nejprve se ze skříně vyndá zelená, sluncem vybledlá a režnou nití zašívaná, záplatovaná ueska. Někdy též zvaná usárna nebo jen zkráceně uzda. Ona magická americká torna, válkami prověřená, trampy oblíbená a v současné době opovrhovaná.

Rozloží se na podlahu, pěkně se rozprostře, přezky narovnají a začne se balit. Nejprve roztáhneme celtu, na ni položíme v úhlopříčce rozbalený letitý spacák, prádlo a pár dalších nezbytných věcí, co každý bere sebou ven. Celta se sroluje do bindlu, jako dřív nosili vandráci a položí na rozloženou uzdu. Přitáhnou se přezky, přeloží spodek vaku, popruh s harmonikou pro hilzny se protáhne očkem, vše se sešněruje a je to.

Do překlápěcí horní kapsy se nacpou konzervy a chleba, liháč, lžíce a další drobnůstky. Starý, začouzený a léty omlácený ešus nebo kochmašina se připevní pod kapsu, z boku pak feldflaška a máme komplet zabaleno. Z té nesourodé hromady krámě nám vznikl pěkný khaki váleček, který se vejde všude. Jeho bezva úzký ladný tvar, široké popruhy a tradice, to je ta pověstná usárna. Někdo si k ní ještě bere přes rameno přehozený žracák nacpaný jídlem.

Takto tedy jezdí pravověrní stačí trampové, kteří to prostě znají. Ti, co umí šlapat celou dlouhou cestu až do západu slunce, toulat se a zachovávat tak pravou podstatu trampství. Znají si dobře zabalit svůj krámek, který nosí na své poutě za vysněnou svobodou. Ona totiž i ta usárna těsně po válce, ale především za hluboké normalizace znamenala svobodu v pravém slova smyslu. Vždyť voněla po dálkách, odvaze a vlastenectví. Představovala vzdor a byla znakem cti pro ty, kteří ji hrdě nosili. A ty dvě černá písmena u. s. umístěná na rubu kapsy nebyly pouhým označením, ale vzorem pro ostatní a navíc dali tomuto vaku jeho legendární jméno. A nést na svých bedrech kus historie a slávy, to za to přeci stojí, dyť

stejně se ti ale bude nejlíp balit uzda venku na louce nebo na pískovcových skalách ve stínu černých borovic. Jen tehdy si totiž vezmeš do civilního života i ten ždibec přirody a volnosti v podobě kousku smoly, luční trávy nebo jehliří. A až se budeš večer vracet od vlaku, vždy je doma najdeš, jakoby schválně zapadlé v záhybech vaku. A oni ti za to z vděčnosti provoní tvůj hrad a pozvou tě znovu …

Alfons, B.Z.B.